Italské národní poklady jsou na prodej

7. července 2010
Mnoho italských pokladů, od historických paláců po nádherné pláže, je nyní v prodeji. Italská vláda se tak snaží ulehčit narůstajícímu státnímu dluhu, který v současné době přerůstá hranici 1,18 trilionů liber.

Kolem 9000 jednotlivých položek se tedy ocitlo na listině určené kupcům. Mezi hlavní lákadla patří například ostrůvek Caprera, součást souostroví La Maddelana ležící severovýchodně od pobřeží Sardinie. Žijí tam převážně divoké kozy, ovšem pobřeží se táhne v délce 45 mil a okolní vody jsou pro potápěče z celého světa neodolatelné. Nabízená cena tohoto přírodního klenotu vystoupala na 15 milionů liber.

Mohutné vily a paláce
Podobnému osudu se nevyhnuly ani architektonické památky. Pro zájemce je určena například Villa Giulia na okraji Říma, kterou nechal postavit papež Julius III. V současné době slouží jako muzeum, není však zatím jasné, zda bude na prodej včetně sbírky uvnitř, nebo nikoli.

Za 80 milionů liber je k mání také 900 let starý Normanský palác v Palermu, bývalé sídlo starověkých králů Sicílie, stejně jako pláž u jezera Como, spolu s dalšími nemovitostmi podél pohoří Dolomit na hranici s Rakouskem.

Nápad ze severu
Recept, jak zachránit italskou ekonomiku, pochází z kuchyně tamní separatistické strany Liga severu, části vládnoucí středopravicové koalice. Všechny „národní poklady“ budou nejprve nabídnuty místním a krajským úřadům, které je pak mohou prodat prostřednictvím internetu.

Mluvčí vládního segmentu pro kontrolu národních památek uvedl, že je kompletní listina teprve v přípravné fázi, ale provizorní soupis už byl krajům nabídnut k nahlédnutí.

Pro a proti
Smělý plán vyvolal vlnu odporu v čele se Stefanem Delpierim z hnutí Přátel Země na Sardinii. Podle jeho slov se jedná o čiré šílenství. Většina přírodních pokladů na listině totiž spadá pod chráněná území, a jakmile se prodají, nebudou ubráněny výstavbě a jiným neuváženým krokům.

Jedná se o velmi netradiční prodejní akci, která by podle odhadů měla vynést až tři biliony liber. Národní poklady jsou však dány všanc nejisté budoucnosti. Zůstává ovšem otázkou, nakolik by byla budoucnost růžovější, kdyby zůstaly v majetku státu.